Co jsou to varhany

Varhany jsou největší a nejsložitější hudební nástroj, který více než jiné nástroje vzbuzuje velké emoce. Staré záznamy kronikářů vypráví nadšeně o zvuku, který se „podobá hromobití, záchvěvům citery i kouzlu zvonohry“. Pro svoji velikost, ale i původ bývají označované jako nástroj „královský“. Až do poloviny 18. století byly považovány za nejsložitější stroj, jaký kdy člověk vymyslel a zkonstruoval.
Varhany prodělaly tisíciletý vývoj a mají v evropské, tedy křesťanské kultuře velice dlouhou tradici jako bohoslužebný, v některých regionech i jako koncertní nástroj. Jeden z dosavadních významných vrcholů vývoje zažily v baroku. Inspirovány mnohými velkými umělci a skladateli – za všechny jmenujme Johanna Sebastiana Bacha – se vyvinuly až k největšímu a všestrannému hudebnímu nástroji.

Varhany jsou hudebním nástrojem, uměleckým dílem, k jehož vytvoření je kromě uměleckého nadání a talentu třeba osvojit si znalosti a řemeslné dovednosti z širokého množství oborů lidské činnosti. Od zpracování různých druhů dřeva, železných a barevných kovů jako cín, olovo, bismut, měď, zinek, přírodních materiálů původem z živočišné říše jako jsou různé druhy kůží, pergamen, klih, kost, slonovina a rostlinného původu – papír až po znalosti exaktních věd – matematiky, fyziky či akustiky.
Velké varhany jsou složeny z tisíců různých dílů a k jejich bezvadné funkci je třeba sladit všechny tyto části do jediného funkčního celku.

Varhany se skládají z varhanní skříně a varhanního stroje.

Varhanní skříň

Varhanní skříň je v naprosté většině to, co při pohledu na „varhany“ vidíme. Vlastní varhanní stroj je až na výjimky ukryt ve varhanní skříni.

Varhanní skříň má několik funkcí. Předně chrání uvnitř ní umístěný varhanní stroj - zejména píšťaly - před znečištěním prachem nebo i padající omítkou, brání před vstupem nepovolané zvědavé či nenechavé osoby do varhanního stroje a omezuje vliv dopadu slunečních paprsků na píšťaly a další části stroje. Vhodným umístěním skříně nebo rozmístěním stroje do několika skříní dociluje varhanář i různého směřování a účinku varhanního zvuku. V neposlední řadě plní varhanní skříň i funkci estetickou a často bývá protiváhou hlavnímu oltáři či dominantou západního kůru. Skříň varhan může být a často také je bohatě zdobena řezbami a sochami.

Varhanní stroj se skládá z několika základních částí:

- hracího stolu
- vzdušnice
- traktury
- vzduchové soustavy
- píšťal

Hrací stůl je ta část varhan, odkud varhaník nástroj ovládá. Slouží mu k tomu jedna nebo více klaviatur podobných jako u klavíru – tzv. manuálů, na které hraje rukama, jedna klaviatura podobně uspořádaná, ale pochopitelně větších rozměrů pro hru nohama – tzv. pedál a celá řada dalších táhel, páček, tlačítek, sklopek a dalších zařízení. Ty slouží jednak pro zapínání jednotlivých varhanních rejstříků za účelem změny síly a barvy zvuku a dále jako pomůcky pro pohotovější, snazší a rychlejší ovládání zvuku nástroje.

Hrací stůl může být přímo součástí varhanní skříně – varhaník pak hraje zády k hlavnímu oltáři či zády k publiku, nebo může stát v blízkosti varhanní skříně jako tzv. samostatný stůl, méně často může být umístěn i na vzdáleném místě, někdy i jako druhý hrací stůl daleko od vlastního stroje.

Nejdůležitější část varhan, která rozděluje vzduch jednotlivým píšťalám podle úmyslu varhaníka, se nazývá vzdušnice. Vzdušnice je srdcem varhan. Nejmenší varhánky mají vzdušnici jednu, u velkých varhan jich může být i více než deset. Vzdušnice vypadá jako široká, hluboká, ale nízká skříň, na jejíž horní ploše stojí píšťaly. Uvnitř „skříně“ se nachází složité mechanismy – přepážky, lišty, ventilky a kanálky, které rozvádí vzduch k jednotlivým píšťalám podle „povelů“ varhaníka.

Povely varhaníka se od hracího stolu přenášejí stiskem kláves nebo zapnutím či vypnutím ovládacích zařízení hracího stolu ke vzdušnici tzv. trakturou. Traktura tak převádí úmysl varhaníka až k ventilu, který otevře či zavře přívod vzduchu do píšťaly.

Vzduch do jednotlivých píšťal dodává vzduchová soustava. Skládá se ze zdroje vzduchu – nejčastěji vzduchového čerpadla – varhanního motoru, z jednoho či více měchů, kde je vzduch shromažďován a kde získává patřičný tlak a ze vzduchových kanálů, které přivádí vzduch od měchů až do vzdušnic, kde se rozvádí k jednotlivým píšťalám a dalším zařízením.

Zdrojem zvuku varhan jsou píšťaly. Píšťaly jsou trubice zhotovené buď z kovu nebo dřeva, ojediněle také i z jiných materiálů - papíru, skla, betonu či plastu. Píšťaly lze kromě materiálu dělit i podle dalších kritérií – např. způsobu vzniku zvuku či konstrukce. Každá píšťala vydává jeden tón. U malých varhan je píšťal jen několik desítek, velké varhany mají píšťal několik tisíc. Výška tónu, který píšťala vydává, je dána její délkou. Píšťaly, které vydávají nejhlubší tóny, tak mohou mít délku i 20 metrů, naproti tomu velice vysoké tóny vydávají píšťaly, jejichž tělo je dlouhé jen několik milimetrů.

Píšťaly jsou ve varhanách sestaveny do tzv. „rejstříků“. Rejstřík je řada píšťal od největší až po nejmenší - vydávající tedy tóny od nejhlubšího až po nejvyšší, které mají stejnou sílu, barvu a charakter zvuku. Správné nastavení síly a barvy tónu u píšťal v jednom rejstříku, ale nastavení vztahů jednotlivých rejstříků mezi sebou, závisí kromě konstrukce píšťaly a materiálu, ze kterého jsou píšťaly vyrobeny, také na vzájemném nastavení poměrů mnoha dalších částí a parametrů píšťaly. Zde jsou skryty zkušenosti a umění varhanáře a právě zde se rozhoduje o tom, zda v nás zvuk daného nástroje vzbudí emoce kladné, žádné nebo i negativní. Zde je uloženo tajemství jedinečnosti každého nástroje.