V neděli 9. 9. 2018 se v chrámu sv. Barbory uskutečnil první z řady benefičních koncertů, které jsou pořádané na podporu sbírky na svatovítské varhany. Na varhany hrál varhaník chrámu sv. Barbory pan Viktor Darebný. Zprávy a fotografie přinesly také regionální zpravodajská média.
Zveme Vás na slavnostní koncert k 90. narozeninám hudebního mistra Luboše Sluky, který se uskuteční 20. 9. 2018 v 19 hodin v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Dobrovolné vstupné bude věnováno na dostavbu nových katedrálních varhan.
Již 9. září v 16:00 proběhne v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře první koncert v rámci benefiční akce Katedrály pomáhají katedrále na podporu Národní sbírky pro svatovítské varhany. Další ze série koncertů budou moci posluchači prožít nejen v Chrámu sv. Barbory, ale také v Katedrále Nanebevzetí Panny Marie a v Chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně.
Až do poloviny října mají děti se sdružení Hnutí Na vlastních nohou – Stonožka možnost namalovat obrázky na podporu svatovítských varhan. Už ke konci školního roku se u nás sešlo množství inspirativních obrazů. Na přiložených fotografiích malují obrazy děti ze ZŠ a MŠ Prakšice, které se také do této akce zapojily. Celou záležitost iniciovala zakladatelka tohoto hnutí, paní Běla Gran Jensen, která také prostřednictvím Stonožky darovala na varhany částku 180 000 Kč a adoptovala 48 píšťal pro své blízké spolupracovníky ze Stonožky. Tohoto daru si vážíme a srdečně děkujeme. Více informací o hnutí se dozvíte zde.
Těžko bychom v naší zemi našli stavbu, která by se mohla rovnat katedrále sv. Víta. Svatovítská katedrála je duchovní institucí formující náš vztah ke Stvořiteli. Je prvním chrámem v zemi. Je to učebnice křesťanství, ale zároveň křižovatka, na níž se rozhodovalo o našich dějinách. Je jedním z největších uměleckých děl naší země, které na nepatrném prostoru soustřeďuje mnoho rovin v mnoha kontextech. Je očitým svědkem minulosti a utváření naší vlastní identity, ale zároveň živoucím organismem, který vznikal po víc jak půl tisíciletí a dodnes není dokončen.
Těžko si dnes představit Prahu bez siluety katedrály. A přesto tato silueta vlastně ještě nedávno vypadala jinak. Chyběla jí polovina, která byla dostavěna až v roce 1929. Metropolitní kostel je tak veliké dílo, že bude asi sotva někdy dokončeno, přesto dosud chybí něco velmi podstatného. Při dostavbě chrámu se totiž nedostávalo financí na to, aby mohl být na západním kůru vztyčen nový varhanní stroj. Bylo od té doby podniknuto několik pokusů. Všechny byly neúspěšné. Až dnes máme novou příležitost. Je na nás, abychom v době míru a svobody naplnili odkaz našich předků, zejména Otce vlasti Karla IV. a symbolicky katedrálu dokončili.
Varhany pro svou velkolepost nazývané královským nástrojem nejsou instrumentem pozemských králů, nýbrž hovoří hlasem Božím, který někdy jemně šeptá a naplňuje naši duši klidnou radostí a jindy zabouří, až nám mráz běhá po zádech. Jejich krása spočívá v tom, že přes svou monumentalitu plní slovo toho, který nepřišel proto, aby se mu sloužilo, nýbrž proto, aby sám sloužil. Každého, kdo poslouchá jejich hudbu, učí pokoře. Vede ho k umění naslouchat a cvičí ho ve schopnosti sladit krok s druhými při zpěvu a modlitbě. Varhany nás učí opravdovému vztahu k Bohu, ale i k druhému člověku. Proto chceme společným dílem přispět ke slávě Boží, věhlasu svatovítské katedrály a rozvoji slavné hudební tradice našeho národa.
Kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský
Myšlenka postavení nových varhan však nezanikla, ale opakovaně se vynořovala, aby byla v důsledku nepříznivých celospolečenských událostí let válečných i v důsledku poválečného uspořadání odložena na časy příznivější.
Umělecká koncepce nového katedrálního nástroje se zrodila z úvah a diskusí s domácími a zahraničními odborníky nad mnoha aspekty nového nástroje. Inspirací byla tradice svatovítských varhan, ale i živé, stále se rozvíjející umění varhanní improvizace předané současné generaci velikými postavami české varhanní hudby 20. století.
Varhanářská firma Gerharda Grenzinga je jedním z nejzkušenějších subjektů v této oblasti - doposud úspěšně dokončila na 220 restaurátorských a vlastních stavebních projektů napříč kontinenty.
Do dnešního dne se nám podařilo vybrat: 64 685 736 Kč
Děkujeme!
Nadační fond Svatovítské varhany vznikl dle zákona č. 227/1997 Sb. zápisem do nadačního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. N 1123, dne 19. března 2014.
Identifikační číslo nadačního fondu je 02794471.
Bankovní spojení nadačního fondu je 2109930876/2700.
Sídlo nadačního fondu: 119 02 Praha 1 – Hradčany, Hradčanské náměstí 56/16
Účel nadačního fondu: pořízení nových reprezentativních varhan pro svatovítskou katedrálu
Kontakt:
ICLic. Mgr. Ondřej Pávek
Předseda správní rady nadačního fondu Svatovítské varhany
e-mail: pavek@svatovitskevarhany.com
telefon: +420 603 235 606
František Falta
Koordinátor projektu Varhany pro katedrálu
e-mail: Frantisek.Falta@apha.cz
telefon: +420 733 164 063
ThLic. Ing. Zdenek Wasserbauer, Th.D.
Mgr. Vojtěch Mátl
Mgr. Milan Badal
Prof. RNDr. Miroslav Vlček DrSc.
Ing. MgA. Pavel Farský
Kontakt pro média:
Hedvika Čepelová
Tisková mluvčí projektu
e-mail: hedvika.cepelova@amic.cz
telefon: +420 731 072 634
Kontakt na další zainteresované v projektu Varhany pro katedrálu:
Vojtěch Mátl
Místopředseda dozorčí rady
e-mail: vojtech.matl@apha.cz
telefon: +420 737 215 326
Jakub Skřejpek
Bohemian Heritage Fund
e-mail: skrejpek@bohemianheritage.cz
Každý hudební sloh si vyžaduje jistý typ varhan. V zásadě existují dva pohledy. Buď se staví kopie nějakého slavného nástroje, nebo usilujeme o to, aby byl nástroj co nejvíce univerzální. My potřebujeme originální, technicky dokonalý nástroj. Inspirující jsou pro mě varhany v pařížském kostele sv. Eustacha. Je potřeba, aby nástroj disponoval velkým spektrem barevných rejstříků a bylo možné na něj zahrát hudbu od Bachovy Passacaglie až po současné autory.
Současné třímanuálové Mölzerovy varhany na Wohlmutově kruchtě jsou sice krásným romantickým impresionistickým nástrojem, ale v okamžiku, kdy se katedrála naplní několika tisíci lidmi, je zřejmé, že je dostačující pouze pro starou část katedrály. Potřebujeme tedy postavit veliký nástroj, který bude slyšet v celé lodi. Pro ten byl vystavěn velký novogotický kůr, nad hlavním vchodem s rozetou navrženou Františkem Kyselou, jehož námět „stvoření světa“ je dílem biskupa Antonína Podlahy.
Varhany jsou nesmírně důležitou součástí identity katedrály. Říká se, že lze o člověku leccos poznat podle jeho hlasu a pro varhany to platí rovněž. V hlase nelze nic zamaskovat. Hlas zrcadlí duši. I varhanář vtiskne do varhan svou osobitost a atmosféru doby. Musíme mít na paměti, že nové varhany budou dlouhá léta naší vizitkou. Takový nástroj o nás řekne nejen to, jak daleko dospěl technický vývoj varhanářství ve světě, ale bude vypovídat i o velkorysosti našeho národa v jeho vztahu ke katedrále a Stvořiteli.
Josef Kšica, regenschori katedrály Sv. Víta
