Dokončeme svatovítskou katedrálu,
symbol naší vlasti.

Podoba nových varhan Přehrát video Adoptujte píšťalu QR Platba

Příspěvek pomocí QR platby

Podpořte projekt pořízení nových svatovítských varhan jednorázovým darem. Stačí naskenovat QR kód ve Vaší bankovní aplikaci v telefonu. Děkujeme srdečně všem dárcům.

Číslo účtu: 7191292/0800

Aktuality / Výpis kroniky

12/01/2024

Žáci ZŠ Marjánka adoptovali píšťalu

Žáci Základní školy Marjánka v Praze dokázali během adventního jarmarku v prosinci 2023 vybrat částku 13 167 Kč, kterou věnovali na adopci píšťaly svatovítských varhan. Z dalších projektů, na které žáci přispěli, získaly svatovítské varhany nejvyšší podíl. Do benefiční akce se zapojili žáci od nejnižších až po nejvyšší ročníky a na adventním jarmarku nabízeli ručně vyráběné výrobky a cukroví. Jsme vděční žákům ZŠ Marjánka za štědrý dar, kterého si velmi vážíme. Symbolické předání šeku se uskutečnilo v arcibiskupském paláci, kde arcibiskup pražský Mons. Jan Graubner převzal z rukou žáků darovací šek.

09/01/2024

Dar na píšťalu od studentu gymnázia Leonardo V. Academy

Gymnázium Leonardo V. Academy se připojilo k charitativnímu programu na podporu dokončení varhan v katedrále Sv. Víta. Rozhodli jsme se adoptovat varhanní píšťalu, čímž s radostí neseme svůj díl odpovědnosti a stáváme se součástí této nádherné historie a kulturního dědictví. V rámci charitativního projektu na naší škole jsme dokázali vybrat částku 21 000 Kč.

Tato jedinečná iniciativa pro nás není pouze příležitostí zapojit naše žáky do obnovy svatovítské katedrály, ale také příležitostí vytvořit trvalý odkaz pro naši školu. Přidáním našeho jména ke spolufinancování těchto varhan přispíváme k bohatství hudební tradice v naší metropoli.

Text: Gymnázium Leonardo V. Academy

22/12/2023

Vánoční video a poděkování za dar

Společnost Senator Meetings & Incentives s.r.o. darovala na velkou píšťalu svatovítských varhan dar 300.000 Kč. Tohoto daru si velmi vážíme a děkujeme za něj. Při této příležitosti se rozhodla pro své partnery vytvořit vánoční přání v podobě krátkého videa. Odkaz na video přikládáme.

Odkaz na video: https://www.senatormi.eu/pf-2024/

22/12/2023

Vánoční přání

Vážení mecenáši a přátelé Nadačního fondu pro svatovítské varhany, v tomto svátečním období bychom chtěli vyjádřit naše srdečné poděkování za Vaši podporu a štědrost. Přejeme Vám požehnané a radostné Vánoční svátky.

Nové varhany

Těžko bychom v naší zemi našli stavbu, která by se mohla rovnat katedrále sv. Víta. Svatovítská katedrála je duchovní institucí formující náš vztah ke Stvořiteli. Je prvním chrámem v zemi. Je to učebnice křesťanství, ale zároveň křižovatka, na níž se rozhodovalo o našich dějinách. Je jedním z největších uměleckých děl naší země, které na nepatrném prostoru soustřeďuje mnoho rovin v mnoha kontextech. Je očitým svědkem minulosti a utváření naší vlastní identity, ale zároveň živoucím organismem, který vznikal po víc jak půl tisíciletí a dodnes není dokončen.

Těžko si dnes představit Prahu bez siluety katedrály. A přesto tato silueta vlastně ještě nedávno vypadala jinak. Chyběla jí polovina, která byla dostavěna až v roce 1929. Metropolitní kostel je tak veliké dílo, že bude asi sotva někdy dokončeno, přesto dosud chybí něco velmi podstatného. Při dostavbě chrámu se totiž nedostávalo financí na to, aby mohl být na západním kůru vztyčen nový varhanní stroj. Bylo od té doby podniknuto několik pokusů. Všechny byly neúspěšné. Až dnes máme novou příležitost. Je na nás, abychom v době míru a svobody naplnili odkaz našich předků, zejména Otce vlasti Karla IV. a symbolicky katedrálu dokončili.

Varhany pro svou velkolepost nazývané královským nástrojem nejsou instrumentem pozemských králů, nýbrž hovoří hlasem Božím, který někdy jemně šeptá a naplňuje naši duši klidnou radostí a jindy zabouří, až nám mráz běhá po zádech. Jejich krása spočívá v tom, že přes svou monumentalitu plní slovo toho, který nepřišel proto, aby se mu sloužilo, nýbrž proto, aby sám sloužil. Každého, kdo poslouchá jejich hudbu, učí pokoře. Vede ho k umění naslouchat a cvičí ho ve schopnosti sladit krok s druhými při zpěvu a modlitbě. Varhany nás učí opravdovému vztahu k Bohu, ale i k druhému člověku. Proto chceme společným dílem přispět ke slávě Boží, věhlasu svatovítské katedrály a rozvoji slavné hudební tradice našeho národa.

Kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský

Varhany pro katedrálu

Myšlenka postavení nových varhan však nezanikla, ale opakovaně se vynořovala, aby byla v důsledku nepříznivých celospolečenských událostí let válečných i v důsledku poválečného uspořadání odložena na časy příznivější.

Brožura ke stažení

Nový nástroj

Umělecká koncepce nového katedrálního nástroje se zrodila z úvah a diskusí s domácími a zahraničními odborníky nad mnoha aspekty nového nástroje. Inspirací byla tradice svatovítských varhan, ale i živé, stále se rozvíjející umění varhanní improvizace předané současné generaci velikými postavami české varhanní hudby 20. století.

Stavitel nových varhan

Varhanářská firma Gerharda Grenzinga je jedním z nejzkušenějších subjektů v této oblasti - doposud úspěšně dokončila na 220 restaurátorských a vlastních stavebních projektů napříč kontinenty.

Sponzorství / Podpora

96%

Do dnešního dne se nám podařilo vybrat: 105 429 281 Kč

Děkujeme!

Staré varhany

Stávající varhany
Historie varhan v katedrále
Co jsou to varhany

Nadační fond

Nadační fond Svatovítské varhany vznikl dle zákona č. 227/1997 Sb. zápisem do nadačního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. N 1123, dne 19. března 2014.

Identifikační číslo nadačního fondu je 02794471.

Bankovní spojení nadačního fondu je 2109930876/2700.

Sídlo nadačního fondu: 119 02 Praha 1 – Hradčany, Hradčanské náměstí 56/16

Účel nadačního fondu: pořízení nových reprezentativních varhan pro svatovítskou katedrálu

 

Kontakt:

ICLic. Mgr. Ondřej Pávek
Předseda správní rady nadačního fondu Svatovítské varhany
e-mail: pavek@svatovitskevarhany.com
telefon: +420 603 235 606

František Falta
Koordinátor projektu Varhany pro katedrálu
e-mail: Frantisek.Falta@apha.cz
telefon: +420 733 164 063

 

Členové správní rady:

ICLic. Mgr. Ondřej Pávek – předseda
Prof. JUDr. Jan Kříž – místopředseda
JUDr. Pavel Müller – místopředseda
Ing. Robert Kolář
Mgr. Vojtěch Mátl

 

Členové dozorčí rady:

ThLic. Ing. Zdenek Wasserbauer Th.D. – předseda
Ing. MgA. Pavel Farský – místopředseda
Mgr. Jakub Skřejpek – místopředseda
Drahoslav Chudoba
Ing. Arch. Marek Štěpán

Kontakty

Kontakt na zainteresované v projektu Varhany pro katedrálu:

Vojtěch Mátl
Člen správní rady
e-mail: vojtech.matl@apha.cz
telefon: +420 737 215 326

Jakub Skřejpek
Bohemian Heritage Fund
e-mail: skrejpek@bohemianheritage.cz

Historie varhan v katedrále

Varhany v románské bazilice sv. Víta

Na místě dnešní svatovítské katedrály stál od 11. století románská bazilika zasvěcená rovněž sv. Vítu. Její výstavbu zahájil v r. 1060 kníže Spytihněv II. a vysvěcena byla v r. 1096 pražským biskupem Kosmasem. Zda byl chrám vybaven varhanami, nemáme ani nepřímých zpráv. Je pravděpodobné, že po přelomu tisíciletí se první nástroje dostávají i na naše území, a to ze západní Evropy.
Užívání varhan k doprovodu církevního zpěvu v chrámech bylo zavedeno papežským příkazem v 9. století. Zprávy o varhanách v nejvýznamnějších svatyních při panovnických domech máme však doloženy již dříve – zmiňovány jsou k r. 580 v Paříži, z r. 680 měly být první varhany v klášterním kostele v Malmesbury. V Římě byly postaveny první varhany krátce po r.880, objednal je sám papež Jan VIII., varhanáře mu poslal biskup Anno z bavorského města Freisingu.
V 10. století již byly varhany rozšířeny v značné části (západní) Evropy. Přesto první jistá zpráva o varhanách na našem území se vztahuje až k r. 1255-56. Tehdy dal kanovník a kapitulní děkan Vít postavit do pražského chrámu sv. Víta „nový“ nástroj za 26 hřiven stříbra, na který hrál v r. 1277 zmiňovaný varhaník kanovník Petr. Tento nástroj měl údajně stát na místě starších varhan z r. 1142 či snad dokonce z r. 1068. Z faktu, že varhany jsou označovány jako „nové“ soudíme, že nahradily nějaký starší nástroj.  Uváděný rok 1142 se zdá být reálný, onen rok byl chrám těžce poškozen ohněm, po kterém byl interiér chrámu nově vybaven. Stavitele prvních známých varhan v Čechách neznáme. Varhanářství bylo tehdy doménou hlavně duchovních osob, neboť toto umělecké řemeslo vyžadovalo vzdělání a znalosti z mnoha oborů.
O dalších osudech nástroje nejsou zprávy.

První varhany ve svatovítské katedrále

Zřízením pražského arcibiskupství, k němuž svolil papež Klement VI.  bulou z 5. května 1344, se stala původní bazilika sv. Víta chrámem metropolitním. Už několik let předtím se uvažovalo o zahájení výstavby nové katedrály, u jejích počátků stál český král Jan Lucemburský a jeho syn Karel.
V jejich přítomnosti obdržel ve staré bazilice sv. Víta při slavné mši první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic palium – odznak své hodnosti a vzápětí poté byl položen základní kámen nové katedrály. Do r. 1369 postoupila stavba gotického chrámu natolik, že mu musel částečně ustoupit starý románský kostel sv. Víta a hlavní bohoslužby byly přeneseny do novostavby velechrámu. Zda byly při té příležitosti postaveny varhany nové nebo byly ze starého kostela přeneseny staré, nemáme zpráv, víme však, že liturgie byla doprovázena jejich zvukem a známe jména některých varhaníků ještě z doby Karlovy. Byly to vždy osoby duchovní, známe z té doby i titul „ředitel varhan“, který měl i svého sluhu.
Ještě v době předhusitské – v r.1416 - hrál na katedrální nástroj varhaník Prokop. 17. srpna 1419 se obrátila mimo jiné i proti varhanám ničivá vlna vzbouřených pražanů v touze vyjádřit i činy obnovu zkaženého křesťanského náboženství. Víme, že byla poškozena řada pražských varhan, katedrální nástroj byl patrně nedotčen. Po lipanské porážce byly postupně obnovovány „normální“ poměry, varhany postupně ve zničených kostelích obnovovány a i u sv. Víta máme z r. 1436 zprávy, že se na varhany hrál „kněz varhaník“.
Varhanářství v tu dobu prožívá poměrně prudký rozmach. Prosazuje se řada objevů, zvětšuje se tónový rozsah, prosazuje se pedál a objevují se nové zvuky rejstříků.
Na počátku 16. století byly na kůru proti hlavnímu oltáři v blízkosti královské hrobky postaveny nové varhany, na jejichž stavbu dal „větší příspěvek“ král Vladislav Jagelonský. Neměly však dlouhého trvání, neboť je zasáhl v r. 1541 ničivý požár a zřítily se na stolice s pulpity, umístěné pod nimi.

Renesanční „Ferdinandovy“ varhany

Práce na obnovení vnitřního zařízení katedrály po velkém požáru r. 1541, přeložení dvorní kapely císařského dvora z Vídně do Prahy o 2 roky později, ale i znovuzřízení arcibiskupského stolce v r. 1556 vytvořily velice příhodné podmínky pro stavbu nového nástroje v pražském „zámeckém kostele“ a daly vzniknout nástroji, který neměl v Evropě obdobu.
Jednání o novém nástroji bylo vedeno již od r. 1547 s amberským varhanářem Friedrich Phanmüllerem, který tou dobou stavěl nové nástroje v Tachově a v Plzni. Phanmüller se dostavil do Prahy a zavázal se, že do dvou let postaví varhany vyjma varhanní skříně za 600 tolarů a veškerý potřebný materiál. Mistr však nedodržel pro množství dalších zakázek slíbený termín, snad měl i informace o nedostatku peněz, ostatně z poukazu na 300 tolarů mu byla vyplacena pouze třetina … Na varhanách zřejmě pracoval ještě před svým příjezdem do Prahy na konci r. 1555. Ani příjezd však nebyl bez komplikací, varhanář neměl připraven byt ani dílnu, jak uvádí při své obhajobě, když se mu vytýkal pomalý postup prací.
Varhany měly stát na nové hudební a pěvecké kruchtě, stavěné od r. 1557 císařským stavitelem Bonifácem Wohlmuthem. Kruchta byla dokončena po 4 letech prací v r. 1561. To již na ní asi od r. 1560 stály částečně hotové varhany, pro které byl téhož roku ustanoven „varhaník pro nové varhany na zámku pražském“. Styl se jím dosavadní varhaník Cyprián Waldek, bratr Buryana W., pomocníka Phanmüllerova.
Phanmüller se dokončení varhan nedočkal, neboť zemřel v říjnu 1561. K dokončení díla byl pozván varhanář Georg Ebert z Ravensburku ve Virtembersku. Ten přijel do Prahy v r. 1562, ale ještě téhož roku odešel za zakázkou do Kostnice. Téhož roku byla dokončena varhanní skříň, kterou zhotovil dvorní truhlář a řezbář Hans Sauerloch s pomocí truhlářů Jana Risspaura a Ondřeje Schobera a zámečníků Jiřího Schmitthammera s Matějem Handschuhem. Varhanní skříň ozdobil malbami dvorní malíř Francesco de Terzio za 150 kop českých.
Po Georgu Ebertovi zvolil arcivévoda Ferdinand za pokračovatele Jonase Scherera, měšťana a varhanáře z Klosterneuburku. Ten po průtazích, zaviněných také nemocí, kterou musil léčit teplými lázněmi, konečně v červnu 1563 dorazil do Prahy „se ženou, s čeledí, které ke stavbě potřeboval, s vínem i domácím zařízením na dvou vozech o čtyřech koních“.
Scherer se ihned ujal práce, ale pro chatrné zdraví žádal, aby mu byl dán k ruce Jáchym Rudner, měšťan a varhanář z Českých Budějovic. Tomuto přání však nebylo vyhověno „a tak pracoval sám se ženou a s dvěma pomocníky“.
Původní varhany byly postupně zvětšovány, což byl spolu s liknavým proplácením prací důvod, proč stále nebyly hotovy. Dokončení se nedočkal ani mistr Scherer, který zemřel v srpnu 1565.
K dokončení nástroje byl povolán již zmíněný Jáchym Rudner. Ten byl po příjezdu z Budějovic do Prahy nejprve „vyzkoušen arcivévodou, je-li schopen díla“, a když obstál, obdržel klíče od rozdělaného díla. Aby práce co nejrychleji
pokračovala, dostal povolení, „aby se směl s chasou i v noci v hradě zdržovati a v kostele za nočního klidu laditi“.

Velkolepé varhany byly dokončeny v listopadu 1567. Od započetí prací na nich uplynulo dvanáct let, pracovali na nich postupně čtyři varhanáři, projekt byl neustále rozšiřován, zdokonalován a rostly samozřejmě i náklady. Původně dohodnutá suma 600 tolarů se navýšila jen za Scherera o dalších 3000 tolarů. Není tedy divu, že nastaly i obtíže s proplácením účtů. Náklady hrazené původně z pozůstalosti králové Anny byly po smrti císaře Ferdinanda hrazeny z daní královských měst. Rudner musel opakovaně obhajovat účty a dožadovat se proplacení dlužné částky ještě mnoho let po dokončení.

Varhany stály na horním patře Wohlmutovy kruchty. Z původních třech manuálů a asi 40 rejstříků se rozrostly až na obrovský nástroj se čtyři manuály a 71 rejstříky. Střed velkých varhan zaujímal horní stroj, po jehož stranách stály věže hlavního stroje. Pod horním strojem byl umístěn prsní stroj. Pedál byl rozdělen do dvou samostatných velkých skříní osazených v prospektu 16´ píšťalami. Zadní positiv byl situován v zábradlí kruchty.

Císařské varhany se staly brzy známými a proslavily se po celé Evropě. Současníci se shodovali ve svých posudcích, že pražské císařské varhany jsou největším a nejkrásnějším nástrojem křesťanského světa. Nástroj byl apoteozou renesančního varhanářství. Svědectví Bohuslava Balbína vypovídá o tehdejším obdivu k nástroji, který označuje jako „obdivuhodný nástroj s neuvěřitelně sladkým hlasem, kterého dnešní ani včerejší varhanáři již neumí dosáhnout“.
Nástroj navštívila řada slavných umělců, ale i později slavných evropských varhanářů. Např. v r. 1610 je prohlédl Gottlieb Fritzsche nebo v r.1630 Heinrich Compenius a ještě v r. 1741 slavný štrasburský varhanář Johann Andreas Silbermann.

Na konci 16. století udržoval nástroj syn Jáchyma Rudnera Albrecht, který měl opravit r. 1581 ohněm poškozené varhany. Již tehdy se však vyskytly třenice mezi tehdejšími varhaníky, kapelníky a ladiči, kteří se dohadovali nad výškou ladění, temperaturou, vadil jim těžký chod kláves, nedostatek vzduchu a další „umělecké požadavky“. Proto se třeba přihodilo, že oprava nebyla včas zadána a při slavnosti udělení řádu zlatého rouna císaři Rudolfovi dne 2. června 1585 „byly varhany k nepotřebě a musilo se vypomoci regálem vypůjčeným z hradu“.
Varhany byly v pozdějších letech vícekrát opravovány, např. r. 1621 ještě před vypuknutím povstání, přečkal i plundrování katedrály 21. prosince 1619 kalvinisty i nástrahy třicetileté války.

Nástroj udržovala v 2. polovině 17. stol. a ve století 18. řada pražských varhanářů, kteří měli zásluhu na tom, že velký nástroj sloužil až do r. 1757, ačkoliv se jeho technický stav postupně zhoršoval a bylo doporučováno postavit nástroj nový.
Jeho osud byl zpečetěn 3. června 1757, kdy při těžkém bombardování Prahy pruskými dělostřelci se vznítil chrám sv. Víta a renesanční císařské varhany lehly popelem. Kapky cínu z roztavených píšťal vpité do zábradlí Wohlmutovy kruchty byly to jediné, co po nich zbylo.

Dispozice renesančních varhan

Hlavní stroj Horní stroj Prsní stroj Zadní positiv Pedál
Principal 16´ Quintadena 16´ Gedackt 8´ Principal 16´ Gross-Principal 32´
Gross-Gedackt 16´ Principal 8´ Gedackt 4´ Salicional 16´ Principal 16´
Octava 8´ Gemshorn 8´ Quintadena 4´ Principal 8´ Octava 16´
Gedackt 8´ Hohl-Flöthe 8´ Octava 2´ Quintadena 8´ Salicional 16´
Octava 4´ Octava 4´ Repet. Quinta 1 ½´ Rohrflöthe 8´ Octava 8´
Offene Flöte 4´ Nachthorn 4´ Sedecima 1´ Octava 4´ Grosse Quinta 6´
Quinta 3´ Superoctava 2´ Cymbel scharff 3x Blockflöth 4´ Superoctava 4´
Superoctava 2´ Coppel 1 ½´+1´ Regal 16´ Quer-Flöthe 4´ Nachthorn 4´
Spitz-Flöthe 2´ Rausch Pfeifen 3x Jungfern-Regal 8´ Quinta 3´ Spitz-Flöthe 2´
Super-Quinta 1 ½´ Mixtura 6x   Superoctava 2´ Bauer-Flöthe 2´
Kützial-Flöthe 1´ Sordun 16´   Gemshorn 2´ Coppel 3´+2´+1 ½´
Sexta Krummhorn 8´   Wald-Flöthe 2´ Mixtura 8x
Mixtura 10x     Sifflet 1´ Gross-Posaune 32´
Cymbel 4x     Sexta Posaune 16´
      Mixtura 5x Dulcian 16´
      Dulcian 16´ Trompeta 8´
      Trompeta 8´ Schallmey 4´
      Cornet 4´ Cornet 2´

Nástroj byl vybaven uzavíracími ventily ke každému stroji, spojkou všech strojů, zadní positiv, pedál a hlavní stroj měly každý svůj tremulant. Pro dosažení zvukových efektů byl nástroje osazen i Cimbálovou hvězdicí, imitací ptačího zpěvu a tympány.

barokní Gartnerovy varhany

Po uzavření míru a po stavebních opravách katedrály po ničivém požáru vystoupila do popředí otázka pořízení nových velkých varhan. Dne 18. srpna 1762 byla uzavřena smlouva s tachovským varhanářem Antonínem Gartnerem na stavbu varhan za 6 000 zl. vyjma práce řezbářské a barevné úpravy varhanní skříně. Náklad hradil dómský děkan Ondřej Kneisel. Varhany byly dokončeny v r. 1765 a varhanář za ně dostal zaplaceno 6 400 zl.
Varhany stály na horní Wohlmutově kruchtě, měly tři manuály, 40 rejstříků a celkem 2619 píšťal. Péče o dobrý chod nástroje byla svěřována pražským varhanářům, o nástroj pečovali Franz Kolb, Anton Reiss a pravnuk stavitele Josef Gartner III.
Poslední zdařilou opravu, spojenou s drobnou změnou ve zvuku nástroje, uskutečnil varhanář Karel Schiffner v r. 1884. To již bylo započato s postupnou dostavbou katedrály. V r. 1859 byla založena „Jednota pro dostavění hl. chrámu sv. Víta na hradě Pražském“. Mezi ustanovujícími členy byli obrozenci z řad české šlechty, měšťanstva a z církevních kruhů. Cílem a úkolem jednoty byla především dostavba chrámu a jeho náležité vybavení. Otázka nových varhan sice přišla na pořad až mnohem později, přesto již od konce 19. století bylo počítáno spíše s pořízením nástroje nového. 2. polovina 19. století je v oblasti církevní hudební estetiky dobou bouřlivých změn. Řezenskou reformou byly z kostelních kůrů vykázány všechny hudební nástroje vyjma varhan. Velikou změnou prošla představa zvukového ideálu varhan, od kterých bylo požadováno, aby nahradily ostatní hudební nástroje. Staré nástroje přestaly svým lesklým a jasným zvukem vyhovovat, nebyly „důstojny šera kostelních kůrů“. Nové vynálezy ve varhanářství a doba okouzlená možnostmi strojové výroby vytvářely ruku v ruce se změněnou estetikou tlak na nahrazení starých – byť kvalitních varhan – nástroji moderními, které umožňovaly varhaníkovi snadnější obsluhu nástroje.
Tak i staré Gartnerovy varhany byl již na přelomu 19. a 20. století nefunkční a dle dobových zpráv z nich byly vyjmuty některé píšťaly, které byly postupně v následujících desetiletích rozkrádány. Přesto nástroj stál na horní kruchtě až do r. 1923, kdy byl v souvislosti s postupující dostavbou katedrály rozebrán, velké cínové píšťaly byly přeneseny a uskladněny na nové západní kruchtě, varhanní skříň a všechna vnitřní zařízení měla být deponována ve 3 místnostech v areálu pražského Hradu.
Ačkoliv se uvažovalo o znovupostavení nástroje, byť v přestavěné podobě, zpět na druhé patro přesunuté Wohlmuthovy kruchty, v důsledku řady okolností a rozhodnutí nakonec došlo v r. 1929 pouze k sestavení přední části Gartnerovy varhanní skříně a osazení původních prospektových (průčelních) píšťal.
O osudu částí starého varhanního stroje včetně téměř 2 tisíc píšťal není více známo, z jednoho z největších barokních nástrojů v Čechách zbyla jen kulisa.

Dispozice Gartnerova nástroje z r. 1765

Hlavní stroj, C,D-f´´´ Horní stroj Positiv Pedál, C-a0, 18 tónů
Principal 16´ Principal 8´ Copula major 8´ Subbass apertus 16´
Octava 8´ Copula major 8´ Principal 4´ Subbass clausus 16´
Quintatön 8´ Salicional 8´ Copula minor 4´ Octavbass 8´
Flauta dulciana 8´ Octava 4´ Octava 2´ Violonbass 8´
Gamba 8´ Copula minor 4´ Quinta 1 ½´ Quinta 6´
Viola 8´ Waldflaute 4´ Mixtura 3x Superoctava 4´
Quinta major 6´ Fugara 4´   Quinta minor 3´
Superoctava 4´ Quinta 3´   Mixtura 4x
Nachthorn 4´ Superoctava 2´   Bassbard 16´
Quinta minor 3´ Kleine Quint 1 ½´   Schnarrbass 8´
Klein Octav 2´ Mixtura 4x    
Mixtura 8x      
Cembalo 4x