Dokončeme svatovítskou katedrálu,
symbol naší vlasti.
Srdečně děkujeme ZUŠ Mladá Boleslav, jejím učitelům, žákům a rodičům, kteří v loňském roce uspořádali dobročinnou sbírku formou originálního kalendáře, jejíž výtěžek byl věnován na adopci jedné z píšťal svatovítských varhan. Přikládáme krátký příběh dobročinného kalendáře, který napsala zástupkyně ředitelky paní Eva Pinkasová.
Správa Pražského hradu dnešního dne vyhlásila v intencích zákona o veřejných zakázkách soutěž na zhotovitele stavební přípravy kruchty. Tato událost je tak dalším milníkem a významným bodem pro další vývoj celého projektu svatovítských varhan.
Ke konci minulého roku, dne 8. prosince 2022 vydal Magistrát hlavního města Prahy stavební povolení, které nabylo právní moci na Štědrý den 24. prosince 2022.
Jsme rádi, že Správa pražského hradu, která je správcem katedrály (katedrála je majetkem státu) má již všechny potřebné podklady a může tak zahájit veřejnou soutěž na zhotovitele technické připravenosti západní kruchty pro instalaci varhan.
IVETA KŘÍŽOVÁ
PRAHA Varhany pro svatovítskou katedrálu, na něž se veřejné sbírce vybralo přes 85 milionů, nabraly skluz. A někteří mecenáši, kteří poslali třeba i část svých životních úspor, se začínají ptát, zda nástroj vůbec někdy uslyší. Byť jsou varhany z dílny varhanářského mistra Gerharda Grenzinga již hotovy a ještě letos je čeká cesta ze španělské dílny do Česka, v katedrále je bude možné spatřit nejdříve na sklonku příštího roku. Přitom původně se sliboval rok 2020, smělé plány mluvily dokonce o stoletém výročí republiky 28. října 2018. Jenže zasáhl vše brzdící covid a běh za kulatými razítky a s ním spjaté měsíce náročných výpočtů a zkoušek, do nichž se zapojil i největší český zvon Zikmund.
Celý článek je uvnitř aktuality.
Těžko bychom v naší zemi našli stavbu, která by se mohla rovnat katedrále sv. Víta. Svatovítská katedrála je duchovní institucí formující náš vztah ke Stvořiteli. Je prvním chrámem v zemi. Je to učebnice křesťanství, ale zároveň křižovatka, na níž se rozhodovalo o našich dějinách. Je jedním z největších uměleckých děl naší země, které na nepatrném prostoru soustřeďuje mnoho rovin v mnoha kontextech. Je očitým svědkem minulosti a utváření naší vlastní identity, ale zároveň živoucím organismem, který vznikal po víc jak půl tisíciletí a dodnes není dokončen.
Těžko si dnes představit Prahu bez siluety katedrály. A přesto tato silueta vlastně ještě nedávno vypadala jinak. Chyběla jí polovina, která byla dostavěna až v roce 1929. Metropolitní kostel je tak veliké dílo, že bude asi sotva někdy dokončeno, přesto dosud chybí něco velmi podstatného. Při dostavbě chrámu se totiž nedostávalo financí na to, aby mohl být na západním kůru vztyčen nový varhanní stroj. Bylo od té doby podniknuto několik pokusů. Všechny byly neúspěšné. Až dnes máme novou příležitost. Je na nás, abychom v době míru a svobody naplnili odkaz našich předků, zejména Otce vlasti Karla IV. a symbolicky katedrálu dokončili.
Varhany pro svou velkolepost nazývané královským nástrojem nejsou instrumentem pozemských králů, nýbrž hovoří hlasem Božím, který někdy jemně šeptá a naplňuje naši duši klidnou radostí a jindy zabouří, až nám mráz běhá po zádech. Jejich krása spočívá v tom, že přes svou monumentalitu plní slovo toho, který nepřišel proto, aby se mu sloužilo, nýbrž proto, aby sám sloužil. Každého, kdo poslouchá jejich hudbu, učí pokoře. Vede ho k umění naslouchat a cvičí ho ve schopnosti sladit krok s druhými při zpěvu a modlitbě. Varhany nás učí opravdovému vztahu k Bohu, ale i k druhému člověku. Proto chceme společným dílem přispět ke slávě Boží, věhlasu svatovítské katedrály a rozvoji slavné hudební tradice našeho národa.
Kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský
Myšlenka postavení nových varhan však nezanikla, ale opakovaně se vynořovala, aby byla v důsledku nepříznivých celospolečenských událostí let válečných i v důsledku poválečného uspořadání odložena na časy příznivější.
Umělecká koncepce nového katedrálního nástroje se zrodila z úvah a diskusí s domácími a zahraničními odborníky nad mnoha aspekty nového nástroje. Inspirací byla tradice svatovítských varhan, ale i živé, stále se rozvíjející umění varhanní improvizace předané současné generaci velikými postavami české varhanní hudby 20. století.
Varhanářská firma Gerharda Grenzinga je jedním z nejzkušenějších subjektů v této oblasti - doposud úspěšně dokončila na 220 restaurátorských a vlastních stavebních projektů napříč kontinenty.
Do dnešního dne se nám podařilo vybrat: 84 973 684 Kč
Děkujeme!
Nadační fond Svatovítské varhany vznikl dle zákona č. 227/1997 Sb. zápisem do nadačního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. N 1123, dne 19. března 2014.
Identifikační číslo nadačního fondu je 02794471.
Bankovní spojení nadačního fondu je 2109930876/2700.
Sídlo nadačního fondu: 119 02 Praha 1 – Hradčany, Hradčanské náměstí 56/16
Účel nadačního fondu: pořízení nových reprezentativních varhan pro svatovítskou katedrálu
Kontakt:
ICLic. Mgr. Ondřej Pávek
Předseda správní rady nadačního fondu Svatovítské varhany
e-mail: pavek@svatovitskevarhany.com
telefon: +420 603 235 606
František Falta
Koordinátor projektu Varhany pro katedrálu
e-mail: Frantisek.Falta@apha.cz
telefon: +420 733 164 063
Členové správní rady:
ThLic. Ing. Zdenek Wasserbauer Th.D. – předseda
Ing. MgA. Pavel Farský – místopředseda
Mgr. Jakub Skřejpek – místopředseda
Drahoslav Chudoba
Ing. Arch. Marek Štěpán
Kontakt pro média:
Šimon Slavík
Tiskový mluvčí projektu
e-mail: slavik@bohemianheritage.cz
telefon: +420 734 335 438
Kontakt na další zainteresované v projektu Varhany pro katedrálu:
Vojtěch Mátl
Člen správní rady
e-mail: vojtech.matl@apha.cz
telefon: +420 737 215 326
Jakub Skřejpek
Bohemian Heritage Fund
e-mail: skrejpek@bohemianheritage.cz
Na svatovítské varhany se rozhodl přispět Svaz pomocných technických praporů, známých spíše pod zkratkou PTP. Výše daru činí 45.000 Kč. Za jejich štědrost srdečně děkujeme. Dar je věnován na věčnou památku všech mužů, kteří prošli PTP. Svaz PTP, který sdružoval bývalé příslušníky PTP, již ukončil činnost z důvodu pokročilého věku svých členů, kteří do posledního času statečně drželi i za cenu osobních obětí organizaci v činnosti. Věříme, že jejich odkaz bude svědectvím i pro další generace.
Vojenské tábory nucených prací (VTNP) byly zřízeny v rámci armády zneužitím branného zákona po uchvácení moci komunistickou stranou pučem v únoru 1948. Politicky nespolehliví vojáci, kteří již vykonávali vojenskou službu, byli soustřeďováni do Silničních praporů Ženijního vojska (SPŽV) a od roku 1950 byli převedeni do nově zřízených Pomocných technických praporů (PTP), určených především pro brance, tj. osoby nastupující povinnou vojenskou službu a později i pro ostatní osoby povolané ke službě v armádě ve formě výjimečných vojenských cvičení.
Do útvarů PTP nastupovali občané na základě posudků z místa bydliště, nebo na základě rozhodnutí zvláštní komise v armádě, s označením politické nespolehlivosti, uplatňováním diskriminační politiky, založené na komunistické ideologii třídního boje. Byli to muži ve věku od 17 do 60 let, kteří se dopustili trestných činů podle dekretu presidenta republiky, nařízení nebo zákona na ochranu republiky, osoby zařazené do táborů nucených prací (TNP), majitelé továren či podniků s počtem více jak 10 zaměstnanců, vlastníci pozemků nad 20 ha, velkostatkáři, osoby vlastnící nemovitý majetek s výnosem vyšším než 10 tis. Kčs měsíčně, osoby, které byly odstraněny po Únoru 1948 z veřejných funkcí, nebo ti, kteří byli dětmi uvedených osob. Dále to byly osoby, které byly zadrženy při pokusu o ilegální přechod státní hranice, nebo které Sbor národní bezpečnosti (SNB) prohlásil za nespolehlivé z jiných důvodů. Další skupinou byli studenti vyloučení z Vysokých škol, kněží a řeholníci. Též rolníci, kteří odmítli vstoupit do Jednotných zemědělských družstev (JZD) včetně jejich potomků nebo občané, kteří nepředali dobrovolně své živnosti nebo obchody státu nebo výrobnímu nebo spotřebnímu družstvu.
(zdroj: svazptp.cz)
